Mám balonové létání rád. Je to moje celoživotní láska a radost. Snažím se ji předat lidem, kteří se mnou letí balonem. Jejich radost je mi potom odměnou. S některými se potkávám i následně. Nedávno jsem dostal tenhle email:

(vynechám osobní vzkaz a nechám jen to, co se souhlasem pána přetiskuji)

K narozeninám jsem dostal jako dárek let balonem.

Myslel jsem, že se mně chtějí zbavit. Přemýšlel jsem, co jsem komu udělal, proč jsem se znelíbil. Chtěli mi udělat radost, ale pro mně to byl trest, rána do zad. Nemám rád výšky, adrenalín, exhibice ... touží po klidu, pohodě, přírodě, přátelích. Copak to nevědí?! Byl to podraz. Zkažená oslava, zkažený den. Šel jsem se z toho vyspat.

Chodili okolo mně po špičkách, čekali jak se vše vyvine. Začal jsem se o to celé víc zajímat. Zjistil nové věci, ale názor jsem nezměnil. Rodina a známí na mně dotírali jako vosy. Do letu balonem zbývalo několik dní. Často jsme o letu hovořili, ale nebylo mi nejlíp.

Když jsem domlouval datum letu, paní mně ujišťovala, že se mi to bude líbít, že je vše bezpečné a že je to velmi romantické. Nevěřil jsem jí. Říká naučené věci, to co musí.

To odpoledne jsem vyrazil na místo vzletu a rodina se mnou. Vy jste nás mile přivítali spolu s dalšími obětmi. Ti vypadali, že se dokonce těší. Moje city k balonům jako možné zábavě byly zjevné. Uklidnilo mne vaše poučení a dali jsme se do příprav. Vyndali jsme z vozíku proutěný koš s nádržemi na plyn a hořák, který byl velmi hlasitý, ale jen na počátku. Potom jsme vytáhli batoh, z něj vysoukali hrozně dlouhou stuhu látky. Teď mně to začalo zajímat. Vše jste spojil a pustil ventilátor, vháněl jste jím vzduch do toho látkového pytle naprosto neuvěřitelných rozměrů. Hořáky ohřály vzduch v balonu a ten dostal tvary, které byly důstojné a které znám. Nastoupili jsme do koše. Necítil jsem se moc dobře. Koš vypadal jako dobrá dekorace. Proutí přece není mariál 3. tisíciletí, naleštěné hořáky to moc nevylepšily. Pár skromných přístrojů na mně také neudělalo dojem.

Ani jsem si neuvědomil, že jsme vzlétli. Byli jsme nad korunami stromů a stoupali výš a výš. Byl jsem plný obav, čekal jsem hrůzu z výšky. Nic takového se nedostavilo. Cítil jsem se trochu podveden, ale nebyl jsem si jist, kdo to způsobil. Měl jsem teď být polomrtvý strachy. Trochu jsem bál, to ano. Spíš jsem se bál z povinnosti. Rozhodl jsem se to neřešit. Po dalších minutách jsem dokonce musel připustit, že mne ovládá ona slibivaná radost. Nemyslím na koš, vnímám okolí, ukazujete nám v dáli Říp, Ještěd a další hory v dohledu, obce a vysvětluje jaké budovy tvoří hrad Karlštejn. Dozvíme se něco i o místních vinicích. Všímáme si srnek, zajíců, divočáků, krav, ovcí a další zvěř. Čas plyne tak, že si to vůbec neuvědomuji. Lidé na nás volají a zdraví nás. Ahoj, nazdar, odpovídáme my z koše. Obavy odplouvají a já jsem dokonce nadšen! Vzpomínám si, na vaše slova - vy se kochejte, já jsem tu od toho, abych se bál. A tak se opravdu kochám. Je příjemné se svěřit někomu do péče. Připravujete nás na přistání, měkce dosedáme. Tohle byla hodina? No jo. Kontroluji hodinky, je to tak. Ke svému překvapení se radostně zapojuji do balení balonu. Dorazila početná skupina rodin ostatních pasažérů. Ti moji si mně našli a diví se té proměně. Vše končí důstojným křtem. Nyní jako čerství vzduchoplavci si povídáme o létání, balonech a dalších věcech. Nakonec se loučíme jako staří přátelé. Strávili jsme příjemně 3 a půl hodiny a našli nové známé.

Byl jsem opravdu nadšen, letem i Vámi. Uspořádal jsem druhou oslavu mých narozenin, omluvil se, poděkoval a užil si let znovu při vzpomínce a promítání fotek. Určitě se ještě uvidíme.

Pán to napsal moc hezky. Není obvyklé potkat se s takhle rozsáhlou prací. Proto jsme se dohodli rozdělit se s vámi tuto část textu včetně mých drobounkých úprav. Pojďte vezměte “pero” a napište své zážitky, pokud jste již letěli nebo napište to, jak byste si let představovali. Vítěz dostane jako dárek pod stromeček letenku na let balonem.