Letět nad Prahou je složitá disciplina, ale krásná. Pro mě jako pro Pražáka určitě.
Zajímá Vás proč? Zkusím to vysvětlit. V Praze jsou čtyři letiště, dvě z nich jsou sportovní, s těmi není problém, jedno vojenské a jedno mezinárodní. To mezinárodní sídlí na Ruzyni, má dvě přistávací dráhy a silný mezinárodní provoz letadel. Odpovědnost letových dispečerů je obrovská. Není dobré jejich práci komplikovat letem v prostoru, který spravují. Oni řídí 75% vzdušného prostoru nad Prahou. Proto my musíme letět od letiště pryč, tedy na východ nebo na jih. Zbylých 25% prostoru nad Prahou řídí dispečeři z vojenského letiště ve Kbelích. I to má své náročné úkoly, které mají prioritu před lety ostatních letadel. Navíc se nad Prahou objevují i vrtulníky Policie (zejména v případech velkých shromáždění, politických a sportovních akcí nebo zvláštní dopravní situace) a Záchranné služby. Balon je tedy až na konci, ale i on má své místo.
Praha má ovšem i svá geografická omezení a těmi jsou prostory, které jsou vyjmuty z letového provozu vůbec. Prvním je tzv. LKPR1. LK je v leteckém světě označení všech českých letový prostor, R znamená Restricted - zakázaný a 1 je pořadí zakázaných prostor. První prostor, který byl z létání vyjmut je Pražský hrad. Je to logické, jde o místo těžko představitelné historické hodnoty a navíc sídlo hlavy státu a stát se může vše. Nechtěl bych, aby mě sundavali z Katedrály Svatého Víta. Potom je další zakázaný prostor a tím je Žižkovský vysílač, který má svoje výjimky a jaderný reaktor v Řeži uvádím jen pro úplnost. Tato letecká a letová kriteria jsou rozhodující.
Dále se musíme obrátit na počasí. Pro let chceme, abychom něco viděli a aby byl let bezpečný. Proto chceme letět za slunečného počasí s dobrou dohledností a větrem o síle asi 4 m/s tak, abychom uletěli okolo 12 kilometrů. Praha v zastavěné oblasti má ve směru letu 10 - 15 km. Z toho plyne, že let musí být opravdu dobře naplánován, abychom z města vyletěli a nepřistávali někde mezi paneláky nebo neletěli jako střela a dlouho brzdili o zem, než se balon zastaví. Nesmíme zapomenout, že i okolo Prahy jsou lesy, zejména Klánovický les. Počasí a velikost města je druhý významný faktor při rozhodování o letu.
Ostatní věci jsou ekonomika. Pilot musí mít určité zkušenosti navíc oproti běžnému letu mimo řízený letecký prostor. K tomu musí mít pilot k dispozici i další vybavení, které je stejné, jaké mají dopravní letadla a pro běžný let není nutné jej používat. Pronájem plochy pro vzlet má rovněž svá specifika. Takže i toto jsou kriteria, která hrají svou roli.
Dobře. To vše jsme překonali a letíme. Co je nám odměnou? Vzlet z centra Prahy, něco o čem sníme a toužíme i my balonáři, ale pražští konšelé jsou proti. Takže nás vyhnali jinam, třeba do Libně. Přesto je hrad a centrum na dohled. S ním Petřín, Malá strana a vy máte pocit, že Langweilův model Prahy ožil. Vláček na Hlavním nádraží je velký jako piko, auta na dálnici se opravdu sunou krokem a my jsme, světe div se, rychlejší. Kam poletíme nám ukazuje vlajka na památníku na Vítkově, my pokračujeme třeba na jih? Pak jsme brzy na křižovatce Želivského a zaujme nás stadion Slávie a lehce pochopíme, proč se druhému stadionu říká dolíček. Obrovské vozové depo Strašnice a zprava k nám míří dálnice D1, těmto autům už konkurovat rychlostí nedokážeme. Pak se přiblížíme hradbě betonu na Jižním městě. Průhonice a jeho zámek s parkem nás jistě přitáhnou. My začneme uvažovat o možném přistání. Bylo to rychlé? Ano, ale podívejte se na hodinky. Hodina a čtvrt je pryč a my máme kartu plnou fotek. Ve foťáku je i Říp, mnoho letadel a někdy i Trosky nebo Ještěd. Támhle bydlíme! Jsem zaslechl cestou. Nechce se nám, ale na zem musíme. :-(
Tak zas někdy v koši!
