U nás není dobré počasí pro létání a ruším dohodnuté lety. Je začátek září a koronavirus bere na síle. Vláda tvrdí, že o nic nejde a aby to bylo úplně jasné, plete se do řemesla doktorům a odvolává jejich restrikce. Přece před volbami nemůžeme nikoho strašit. To je poslední signál k tomu, někam se podívat s balonem. Vytahuji pozvánky a přijímám pozvání do polského Gdaňsku, kde se koná mezinárodní balonářské setkání. Jasně, přijeď, už jsme začali, ale to nevadí. Sedám do vozu. Já i balon polykáme kilometry a blížíme se k Baltu.

Stíhám večerní let, ale jsem na místě po briefingu. Dobře se známe a oni mi věří. Jen mi ukážou místo, kde mohu balon nefouknout a kam nemám letět. To mi stačí. Brzy jsem nad déltou řeky Visly. Opravdu jsme kousek od moře. Velké námořní šípy stojí na rejdě. Tam někde stál německý Schleswick-Holschtien a ostřeloval hrdé obránce Westerplate. I to je na dohled. Naproti jsou loděnice, kde Lech Walesa formoval svou Solidarnosc. Je to magické místo.

Přistávám tak, aby mně dobře našli. Doprovod je u mně opravdu brzy, takže stihneme večerní párty. Ubytovávají mne spolu s ostatními v hotelu Hilton. Překvapuje mne jejich používání roušek. Jsem tím hodně zaskočen. Teprve později doma si uvědomuji, že možná právě proto jejich 2. vlna koronaviru není tak razantní jako u nás.

Párty je v centru a je velkolepá. Potkávám kolegy z Anglie, Dánska, Holandska, Belgie, spoustu Němců. Všichni nosí roušky zcela normálně a závidí mi naši “volnost”. Dozvídám se novinky, vzpomínáme na společné chvíle na balonářských akcích. Je to milé a Poláci jsou dobří hostitelé.

Ráno mám zase problémy s rouškou. Tu, co jsem dostal mi stále padá, dostávám další a pak další. Vysvětlují mi, že jsou z Číny. Jdeme zase létat. Je pod mrakem a tak letím kam se dá dokud je plyn. Jak to ten doprovod dělá? Zase jsou u mně hned jak přistanu. Máme čas a tak se jedeme podívat k přístavu a nasedáme na historickou repliku asi 500 let staré lodi na projížďku přístavem. Kdybychom hodinu počkali, jeli bychom “Černou perlou”, ale tahle loď je hezčí. Teď vidíme ty historické milníky zblízka a spoustu lodí. Některé si jen v klidu odpočívají, jiné si lížou rány nebo dostávají jiný kabát, podobně jako přístavní domy. “Černou perlu” potkáváme během plavby.

Čeká nás společný oběd a opět do vzduchu. Pak rychle na noční atrakci s balony.

Jsem rád, že jsem mohl přijet. Je to vlastně jediný letošní výlet s balonem do zahraničí. Zatracenej virus.

 

Honza Smrčka