Máme za sebou úžasnou zkušenost. Jak jsme dopadli se můžete podívat na oficiálních stránkách https://gordonbennett.aero/directorscorner/?lang=en. Co je pro mně důležité je let sám. Uletětěli jsme téměř 100 krát dál než při běžném létání, ve vzduchu jsme byli stejně dlouho, kolik času strávíme v balonu během létání za celý měsíc. Letěli jsme přes 4 státy - Švýcarsko, Německo, Čechy a Polsko. Uletěli jsme 1078 km za 22 hodin 8 minut průměrnou rychlostí 50 km za hodinu. Náš doporvodný tým ujel 1564 km a celkem jsme po Evropě během závodu najezdili 5 873 km. To jsou čísla, která mi berou dech.
Pro nás bylo úspěchem už to, že jsme se na závod dokázali připravit a poskládat vše, co jsme s sebou potřebovali. Měli jsme také spoustu věcí navíc, nováčkovská daň. Let vlastně začal už v květnu. Museli jsme si ujasnit vybavení balonu. Byly věci, které jsme teprve museli sehnat, některé věci jsme se museli naučit a vyzkoušet je. Seznámili jsme s velkou řadou nových lidí, kteří nám velmi ochotně pomáhali a ukázali mnoho nového, půjčili své výrobky a podobně. Některé věci byly opravdu špičkové. Patří mezi ně Solární elektrána od firmy SOL-SOL. Ta sklidila na místě velký obdiv a náš také. Panely byly skladné a vysoce účinné, stav baterií jsme mohli kontrolovat pomocí mobilu. O energii jsme dohromady nemuseli vůbec strachovat. Měli jsme zapůjčeny baterie s neskutečně silným a dlouhým dosvitem. Jídlo, které se vařilo samo a bylo velmi chutné. Jednoduché a účinné polární prádlo. Mohli jsme si pod dohledem lékaře vyzkoušet stav, kdy se blíží hipoxie - nedostatek kyslíku ve vysoké výšce.
Zkrátka na startu jsme si byli jistí tím, že jsme dobře připraveni a byla to pravda. Cestou jsme měli nějaké problémy, ale všechny jsme jednoduše zvládli. Balon jsme řídili podle jednoduché taktiky - letět co nejrychleji a vyhnout se velkým mezinárodním letištím - Zurich, Mnichov, Praha a Waršava. Ostatní letiště nás bez problémů provedla svým řízeným prostorem a letový dispečeři byli velmi profesionální a moc nám pomohli. Cestou jsme viděli neuvěřitelně úžasné scenérie, které jsem během více než 30 let létání dosud nezažil. Západ slunce nad Alpami, přelet Bodamského jezera o půlnoci, kdy jezero zářilo jak o život osvětleno měsícem v úplňku, ranní mlhy nad vltavskou kaskádou, to byly pohledy, které braly dech a tlačily slzy do očí. Při přistání jsme se potkali s místními polskými balonáři, kteří se o nás starali jak o vlastní.
To vše dohromady byla jízda, která nám nedala spát a zaplavila tělo i mysl emocemi, které zvládáme ještě teď. Aleš před závodem někde napsal, že se jedná o extrémní závod. Já jej bral jako reprezentační - jde o Mistrovství světa a my jsme byli CZE01 - a zároveň průkopnický, byli jsme první česká posádka v tomto závodě, ale musel jsem uznat, že Aleš měl pravdu, je to opravdu extrémní závod a my obstáli velmi dobře. Možná i díky tomu, že nám na let věnoval kastelán hradu Karlštejn pan Kubů bustu Karla IV, kterého jsme považovali za patrona našeho letu.
Děkujeme všem za podporu před letem, během něj a gratulace po letu. Byl to skvělý a závod já jsme rád, že jsme u toho mohli být.
A na úplný závěr fotka všech soutěžících.
