Mongolsko je daleko a voní exotikou. A tak když vám někdo řekne: “Jel bys do Mongolska a vzal s sebou balon?” těžko se říká NE, zejména, když balon máte.

A tak jsem přijal pozvání, které jsem si vlastně vymodlil. A aby to lépe šlo, domluvil jsem se s Petrem Novotným, bavičem, ale i světoběžníkem, který je navíc také pilotem balonu. Rozpočet na takovou cestu je ale nemalý, a tak abychom si na cestu vydělali, stali jsme se součástí mongolského volebního klání. Připravili jsme patřičné tranasparenty s hesly Rychlejší koně a Šťastná rodina, připevnili je na balon a odeslali do Mongolska předem. Letenky zařizoval Petr a upřímně jsem uvítal jejich až podezřele příznivou cenu. Leteckou společnost mi ale prozradil až na letišti, kde jsem velmi záhy zjistil, že cena je odpovídající kvalitě služby. Petr nás totiž svěřil do rukou Aeroflotu. Po přestupu na moskevském letišti v Šeremetjevu jsme nasedli do letadla směr Ulánbátar. Hned po vzletu se slunce usadilo nad levým křídlem a až do přistání tam vydrželo. Byl květen a Mongolsko bylo příjemně teplé a krásně vonělo.

Ubytovali jsme se v hezkém hotelu, vyzvedli balon, seznámili se s mongolskými pomocníky, trochu s Ulanbátarem a mongolskou kuchyní, naplnili lahve balonu plynem a dojeli na všemongolský stadion. Obvykle se zde konají Mongolské hry. Zde na nás už čekali zástupce politické strany, která očekávala vítězství. Ti schválili balon i to, co jsme s ním vzápětí měli dělat. A tak jsme co nevidět brali lidi do koše, zvedali je do výše asi 20 metrů a nadšené vraceli zpět. Stadion byl rozlehlý a šikovní mongolští pomocníci stále doplňovali plyn, takže jsme skončili asi o půlnoci.

Druhý den ráno jsme nastoupili na obrovském náměstí, které bylo dlážděno lesklým mramorem. Prach a ranní rosa z něj udělali doslova kluziště. Dostatečně pevný bod balonu poskytla až naše auta. Balon jsme nafoukli a začali vozit novináře, jak nám to bylo doporučeno manažerem strany. Vzápětí přijela tmavá limuzína s tónovanými skly, která ukrývala lídra, jež se měl brzy patrně stát premiérem. Vůz důstojně zaparkoval poblíž čekajícího balonu a řidič vystoupil. Otevřel dveře limuzíny, než ale stihl tajemník vystoupit, přihnal se na náměstí zběsilý vítr. Ten se opřel do balonu, čímž ho uvedl v chod a tím i auto, které za sebou táhl na laně přes mramorové náměstí. Lidé se rozprchli uskakujíc na všechny strany. Okamžitě jsem pochopil, že máme velký problém a vypouštěl jsem vzduch z balonu, přesto ujel asi 100 metrů, než se zastavil. Řidič následně zavřel dveře skoro vládního vozu, vítr se opět uklidnil a limuzína zmizela. Nezbylo než začít balit fidlátka. Manažer jen pokrčil rameny a utrousil: “Co se dá dělat!”

Osiřeli jsme. Prohlédli jsme si tak aspoň pojízdnou jurtu umístěnou na podvozku 5 x 5 metrů, který v době Džingischána táhlo 8 volů ve dvou řadách, prošli se městem a šli na hotel, abychom se připravili na další cestu za voliči. Na hotelu jsme si pustili televizi. Programu vévodili reklamy jednotlivých politických stran v boji o premiérské křeslo. Všichni četli svá poselství, která zněla na jedno brdo. Jediní komunisté byli výjimkou. Přestali totiž číst svůj text a nasadili šot. S údivem jsme zjistili, kdo, nebo spíš co, v něm hrálo prim. Byl to totiž náš balon právě v okamžiku, když vyrazil po náměstí hnán větrem k potupnému konci. Celou “akci“ opatřili textem „Mongolové! Tyhle novoty se na vás hrnou ze západu. Balony, prostituce, hazard a drogy! My uchováváme tradiční Mongolské hodnoty! Nás znáte přes 70 let.“

Následující den jsme vyrazili na sever. Jeli jsme po loukách, pastvinách, přejeli potoky, ale nepotkali jsme žádné lesy. Po louce plné levandulí jsme nakonec dojeli do města, které se těšilo na to, co jim předvedeme. Místní volební manažer nám oznámil, že komunisté posilují v preferencích. Snažili jsme se o to víc. Počasí nám přálo, lidé byli nadšení a nás to moc bavilo. Petr ladil atmosféru, vděční Mongolové nám tiskli ruce a rozplývali se nadšením. Připadali jsme si jako misionáři nebo věrozvěstové. Po akci nás královsky pohostili a díky ruštině jsme se i mnohé dozvěděli. Přespali jsme a putovali dál. Byl jsem zaskočen tím, jak si lidé z našeho týmu dokonale a rychle osvojili přípravu a veškerou pomoc okolo balonu. Už druhý den mně k ničemu nepustili a vše dokonale připravovali. Měli jsme pocit, že jsme tu odjakživa a patříme sem.

Pokračování tohoto strhujícího putování Mongolskem po zemi i vzduchem spolu s dalšími fotografiemi již brzy na našem blogu.