Kdy vzlétnul první balon a čím byl naplněn, se dnes asi nedozvíme. Přesto bude ještě pár badatelů, kteří na dané téma popíší celkem dost papíru a vydělají hodně peněz.

Já se v článku soustředím jenom na zajímavá fakta, kterými můžete oslnit při nezávazných hovorech.

S balony se zřejmě setkali už Egypťané i obyvatelé Mezopotámie. Do své výzbroje je také zařadil Alexandr Velký nebo Čingischán. Již v 16. století možná vzlétl v Portugalsku balon Bartolomea Lourenço de Gusmão.

Ale historie začala brát balon na vědomí od 6. června 1783, kdy byl zaznamenán úspěšný pokus bratří Montgolfierových. Tehdy šlo o horkovzdušný balon.

Mimochodem proč mluvím o horkovzdušném balonu? Protože existují ještě i plynové balony.

A co balony s motorem? To jsou vzducholodě. Ovšem popořadě.

Horkovzdušné balony

Princip letu balonem je podobný jako u lodí, ovšem obráceně. Využívá se Archimedova zákona. Němci říkají, že balon pluje, proto existují také výrazy vzducholoď, vzduchoplavba a vzduchoplavci.

Balon, podobně jako vzducholoď, je plněn buď plynem lehčím než vzduch (vodík, helium, zemní plyn, svítiplyn) nebo vzduchem, kterým je balon naplněn a který je zahřátý na teplotu okolo 100 ^oC. Vzduch ohřátý na tuto teplotu se natolik roztáhne, že jeho měrná hmotnost se zmenší až o 2 třetiny. Porovnáním měrných hmotností okolního vzduchu a plynu nebo ohřátého vzduchu v balonu získáme nosnou sílu 1 m³ plynu.

Pro představu se podívejte na následující tabulku.

1m3	nosnost (v kg)
Vodík	1,18
Helium	1,08
Svítiplyn	0,6
Zemní plyn	0,55
Horký vzduch	0,33

Horkovzdušný balon měl velmi komplikovanou cestu k praktickému používání.

Hlavní problém spočíval v tom, jak zvládnout oheň. Jak známo je to dobrý sluha, ale zlý pán. Dlouho se nedařilo najít technické řešení a vhodné palivo.

To se podařilo až v 60. letech minulého století a proto do té doby byly lety horkovzdušných balonů pouze na úrovni experimentů.

Plynové balony

Plynové balony na tom byly lépe. Jejich konstrukce byla jednoduchá a přes 200 let umožňovala bezpečný provoz.

Balony se z Francie rozšířily poměrně rychle po celé Evropě. Lidé pomocí balonu prověřili celou řadu přístrojů zejména výškoměr, variometr (přístroj měření rychlosti stoupání nebo klesání), zdokonalili navigaci. Navíc obohatili meteorologii o jevy v atmosféře, kterou také velmi dobře popsali.

Tím připravili scénu pro své mladší bratry a to vzducholoď a letadlo. V době kdy letadla existovala jen na papíře, piloti balonů vystoupali do výše okolo 10 km a dokázali s balonem uletět stovky kilometrů.

V době válečných konfliktů se balony staly prestižní záležitostí světových velmocí.

Výstup balonu do stratosféry

Během 20. let minulého století, tedy v době, kdy letadla začala ovládat vzdušný prostor, a zdálo se, že balony zapadnou v propadlišti dějin, přišel August Piccard s nápadem na výstup balonu do stratosféry.

To znamená do výšky nad 15 km nad mořem. Místo, kam se dosud nikdo nedostal. Příprava na let mu zabrala zhruba 2 roky. Na podzim roku 1931 konečně odstartoval stratosferický balon vyrobený v továrně na balony v Augburgu.

Jeho gondola byla přetlaková a spolu s balonem vynesla vědce do rekordní výšky 15 875 m. Na to odpověděli sověti výstupem do výšky 22 km. Vhozenou rukavici museli zvednout Američané. Ve 30. letech v poušti postavili městečko, které vyprojektovalo, vyrobilo a vypustilo balon do výšky 24 km nad mořem. Sověti je následně ještě překonali o 500 m, ale Američané si vzali rekord zpět a vystoupali do výšky 27 500 metrů. Na to už sověti odpovědět nedokázali, protože jejich balon během výstupu praskl a posádka zahynula.

Skoky z balonu

Tento výškový rekord vydržel až do 50. let. Na stejném místě Američané začali experimentovat s výstupy balonů. Měly pomoci kosmickému programu. Výstupy měly ověřit konstrukci skafandrů a systémů pro přežití posádek mimo zemi.

Program se dostal až do fáze, kdy v roce 1959 Joe Kittinger vyskočil z balonu a pomocí padáku přistál na zemi. Joe vystoupil do výše 31 km a bezpečně přistál na zemi. Tím byl projekt zastaven.

Sověti pronikli do vesmíru a Američané je museli následovat. Nebyl čas na další pokusy s balony. Nutno podotknout, že kdyby američané v pokusech pokračovali, měly by záchranný systém podobný katapultování se ze stíhačky, který by mohl zachránit celou řadu astronautů lodí projektů Gemini, Apollo i dalších raketoplánů.

Pokus Joe Kittingera chtěli následovat další 4 dobrodruzi. Jeden zemřel během výstupu, dva svůj pokus vzdali a pouze jeden byl úspěšný.

Byl to pokus Rakušana Felixe Baumgartnera v roce 2012. Seskočil z výšky téměř 40 km nad mořem! Kromě astronautů nikdo takhle vysoko nebyl!

Konec plynovým balonům

V 50. letech firma Raven navrhla pro NASA nový systém horkovzdušného balonu. Byla to jedna z alternativ přistání kosmické lodě. Systém byl revoluční v tom, že jako palivo byl použit propan a navíc vyvinuli zcela nový hořák.

Moderní doba dala k dispozici i nové materiály. Patent zakoupil balonový nadšenec Don Cameron. Koncem 60. let minulého století založil firmu Cameron Balloons. Brzy vyrobili dostatečné množství balonů na to, aby se s nimi dalo závodit.

Horkovzdušné balony rychle převálcovaly plynové a začaly hrát ve světě zajímavou úlohu. Od roku 1971 se pořádá Mistrovství světa v balónovém létání.

Koncem 70. let byly zaznamenány první pokusy o přelet Atlantiku, kam dodal balony Don Cameron. První úspěšný přelet Atlantického oceánu se podařil v roce 1978 a ihned následovaly další rekordní pokusy.

Let kolem světa

Ten, který provedl Per Lindstrand a Charles Branson, vedl k využití Jet Streamu (proud vzduchu o rychlosti blízké zvuku). Tato technologie otevřela dveře k obletu světa.

To si uvědomil další miliardář a dobrodruh Steve Fossett a pustil se do toho. Jeho sólový let vyšel až na sedmý pokus.

V obletu světa ho sice o dva roky předstihl Bertrand Piccard (vnuk Augusta Piccarda), ale v tomto případě letěl s Bianem Jonesem. Steve Fossett je tak prvním sólo pilotem. Oba lety trvaly 21 dní.

Let s moderní balonem můžete zažít i Vy. Ale nepoletíme kolem světa. Aspoň pro začátek :) Vyberte si místo vzletu a vystoupejte do oblak.