Ve čtvrtek 15. 9. 2016 proběhlo slavnostní zahájení jubilejního 60. ročníku nejstaršího závodu plynových balonů Gordon Bennett Cup 2016. Jedná se o mezinárodní závod, kterého se účastní národní týmy různých zemí.

Nám se dostalo obrovské pocty se tohoto závodu účastnit. Sice jako nesoutěžní posádka, ale to vůbec nevadí. Stali jsme se první českou posádkou, která se závodu účastnila.

Můžu říct, že to pro nás byl obrovský zážitek a spousta nových zkušeností. Ty se nám budou hodit v příštím ročníku, kterého už bychom se chtěli zúčastnit jako jeden ze závodních týmů.

O závodu

O historii a principu závodu Gordon Bennett Cup jsem už psal v článku „Nejstarší závod plynových balonů Gordon Bennett Cup 2016“.

První ročník se uskutečnil už v roce 1906 a jeho zakladatelem je dobrodruh Gordon Bennett. Principem závodu je dolétnout bez mezipřistání co nejdelší vzdálenost.

Každá z posádek naplní svůj balon stejným množstvím plynu a mohou využít předepsaného množství zátěže v podobě pytlíků s pískem. Plyn samozřejmě nemají možnost v průběhu letu doplňovat.

Aby se týmy ve vzduchu udržely co nejdéle a uletěly co nejdelší vzdálenost, musí k tomu využívat několika vlastností plynových balonů. Ráno, když vychází slunce a vzduch se ohřívá, plyn zvětšuje svůj objem a piloti snadno vzlétnou do vyšších výšek.

Naopak po západu slunce je situace opačná a proto, aby se udrželi ve vzduchu, budou odhazovat závaží. Zároveň budou využívat větrných proudů v různých výškách.

Příprava před startem

Před startem na každou posádku čekala řada úkolů. Každá posádka si musela nachystat závaží v podobě 100 pytlíků s pískem, a do koše balonu připravit vše, co budou pro let potřebovat.

Podívejte se, jak vypadá koš balonu jedné ze tří amerických posádek v podání Marka Sullivana a Charyl White. Zajímavostí je i postel, kterou v koši mají. Velikost koše jim sice nedovoluje natáhnout se, ale koš balonu má jednu vychytávku. Na jedné straně ho mohou rozevřít a nohy natáhnout mimo balon.

Start závodu

V tomto závodě je stanoveno tzv. startovací okno, ve kterém je možné vzlétnout. Tento rok to bylo od pátku 16. 9. 2016 do úterý 20. 9. 2016. Vzhledem k počasí se startovalo v neděli večer.

Všechny posádky si vylosují pořadí, ve kterém budou startovat. Své balony musí mít připravené ve 22 hodin v den startu a samotný start začíná přesně o půlnoci, kdy vzlétne první balon. Po něm následují další závodní posádky v pořadí, které si vylosují. Moderátor vždy představí posádku, startér se svými pomocníky na pódiu balon vyváží, odeberou jeden nebo dva pytlíky závaží a balón vzlétne. Při vzletu je každá posádka doprovázena národní hymnou. Celý akt startu je obrovskou společenskou událostí.

Závodu se zúčastnilo celkem 24 závodních týmů z 12 zemí světa. Mimo to vzlétlo také 7 nesoutěžních posádek. Jednou z těchto nesoutěžních jsem byl tedy i já spolu s kolegou Jakubem Vimrem.

My jsme svůj let zahájili v pondělí ráno v 1:20 h, tedy po vzletu všech soutěžních posádek. Samotný start byl úžasný a nejlepší na něm bylo, že když jsme vzlétali, tak hráli naší hymnu. Ten pocit se snad nedá ani popsat.

Vítěz závodu

Ale zpět také k samotnému závodu. Vítězným týmem se stala posádka Švýcarska ve složení Kurt Frieden a Pascal Witpraechtiger. Ti uletěli vzdálenost 1 803,48 km a jako první v historii závodu přistáli na území Řecka. Ve vzduchu strávili 58 hodin a 12 minut.

Na druhém místě skončila další švýcarská posádka ve složení Nicolas Tieche a Laurent Sciboz. Jako třetí se umístil tým ze Španělska ve složení Anulfo Gonzales a Angel Aguirre. Obě tyto posádky od sebe po přistání dělily pouze 4 km.

Řada posádek svůj závod ukončila a přistála už ve Francii, a to vzhledem k bouřkovému vývoji nad Itálií.

Podívejte se na video, jak jednotlivé posádky letěly.

První let Honzy Smrčky na Gordon Bennett Cupu

Vzlétli jsme tedy v pondělí v 1: 20 h a přistávali jsme v pondělí před 8. hodinou ráno jižně od Bonnu. Ve vzduchu jsme tedy strávili zhruba 7 hodin a za tu dobu jsme uletěli přibližně 150 km. Po celou dobu letu jsme se pohybovali ve výšce 700-800 metrů.

Trasa našeho letu vedla ze startu v městečku Gladbeck přes Dortmund, Düsseldorf, dále pak Kolín nad Rýnem a přistáli jsme jižně od lázeňského města Bonn. A právě přelet nad katedrálou svatého Petra v Kolíně nad Rýnem byla po hymně ze startu mým druhým největším zážitkem.

Co se týče počasí, které panovalo při našem letu, tak myslím, že nám přálo štěstí. Pouze nad ránem se oblačnost trochu snížila, ale to pro nás nebyl žádný problém a zvládli jsme to s přehledem.

Naše vybavení v balonu

Pro let je pravidly závodu předepsáno povinné vybavení. I pro nás, jako nesoutěžní posádku tato pravidla platila. Mohli jsme si tak vše vyzkoušet jak se říká naostro.

Každá posádka musí mít v koši výškoměr, variometr (přístroj na měření rychlosti změny výšky), barograf (zaznamenává časový průběh atmosférického tlaku), dálková světla pro noční přistání, protisrážková světla, aby byly balony vidět letadly, GPS, vysílačky, lokátor, aby bylo možné je najít v případě nouzového přistání a další nezbytné věci pro přežití. Kromě technického vybavení veze každá posádka také teplé oblečení, jídlo, mapy, pasy a hygienické potřeby.

Tento zkušební let jsme také pojali jako kontrolu toho, jak jsme na tom s naším vybavením a kde bude potřeba ještě něco doplnit. Měli jsme s sebou například 3 vysílačky pro komunikaci s řízením letového provozu a další dvě jsme používali pro spojení s naším doprovodem.

Zároveň jsme hojně prověřili naše protisrážková světla, protože jsme v průběhu letu míjeli čtyři frekventovaná letiště a provoz byl i v nočních hodinách značný. Ale dopadlo to dobře a k žádnému střetu s dopravním letadlem nedošlo. :-)

150 kilometrů v německém vzduchu jsme si užili a...

Příští rok se pustíme do závodu i my

61. ročník závodu bude startovat ve Švýcarsku, konkrétně v městě Fribourg. A rádi bychom se tohoto ročníku zúčastnili jako závodní posádka. K tomu ale ještě vede dlouhá cesta.

Jako první musíme získat nominaci Českého balonového klubu. Dále jsme si letos ověřili, že budeme potřebovat lepší balon a doplnit potřebné vybavení. Ale díky letošnímu zkušebnímu letu máme potřebné zkušenosti a věřím, že to vyjde.

Hlavně doufám, že budeme vědět o nominaci včas a bude tak dostatek času vše řádně připravit. Letos to byl poněkud masakr, protože o tom, že poletíme, jsem se dozvěděl skoro měsíc před závodem. :-)

Jsem tak rád, že se podařilo vše připravit, dát do kupy balon a veškeré vybavení. Velice chci také poděkovat všem členům našeho týmu a doufám, že příští rok se to povede naostro.

Jestli se chcete v klidu proletět balonem, užít si podzimní krajinu, vůbec přitom nezávodit a osobně slyšet mé vyprávění, tak stačí udělat jednoduchou věc - podívejte se na termíny, kdy létáme a objednejte si svoji letenku.