Na den vzniku Československa 28. října 1998 bude pilot Honza Smrčka vzpomínat do konce života. Spolu se svým partnerem v koši horkovzdušného balonu během 51 minut přeletěli jako první Češi kanál La Manche.

Vzlétli z Anglického pobřeží za velmi nepříznivých podmínek a přistáli v Calais v nebezpečné rychlosti. Tento článek je vzpomínkou na památný let a na jeho konci najdete i video záznam z letu.​​​​​​​

Jak se zrodil nápad přeletět balonem kanál La Manche?

Je to více než 30 let, co mě uchvátily balony a balonové létání. Nejprve to pro mě byl koníček a sport. Až později, v roce 1990, jsem se začal létání věnovat profesionálně. Od té doby jsem nalétal už hezkou řádku hodin a pokusil se balonem přeletět různá místa. Víc o svých začátcích v balonovém koši píšu v příspěvku Jak jsem se dostal k balonovému létání.

Přeletěl jsem horu Říp i naši nejvyšší horu Sněžku. Úspěchem skončil i přelet Tater. A jednoho dne přišel nápad přeletět kanál La Manche.

V roce 1996 jsem dostal pozvánku na největší balonářský sraz na světě, do amerického města Albuquerque. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem se dostal s balonem tak daleko.

Za první vydělané peníze coby profesionální pilot jsem si koupil letenku do Ameriky a poslal tam i svůj balon. A tam jsem se seznámil s lidmi od Cameron Balloons, kteří mě pozvali ještě na jednu balonářskou akci a já jel.

A jak jsem plul na trajektu přes kanál La Manche, uvědomil jsem si, že to zase není tak velká vzdálenost. A k tomu se ještě přidalo vyprávění od pilotů, kteří už přes kanál letěli. Začal jsem uvažovat o tom, že bych kanál rád přeletěl.

A pak už byl jen krůček k realizaci. Bral jsem to jako takovou symboliku a poděkování všem pilotům, kteří už kanál La Manche přeletěli.

Mimochodem, první přelet se uskutečnil už v roce 1785 a tehdy to úspěšně zvládli Jean-Piere Blanchard a Dr. John Jeffries v plynovém balonu. Jejich let trval 2 hodiny a 25 minut.

Tento „krůček“ trval skoro 3 roky. Za tu dobu se mi podařilo získat všechna potřebná povolení a mimo jiné jsem přišel na to, jak připravit žádost pro anglické úředníky. Oni tam totiž zřejmě nemají jako u nás 30 dní na vyřízení žádostí. :-)

Vše se ale nakonec povedlo a my se mohli vydat na cestu do Anglie. Cílem bylo přeletět kanál La Manche z Anglie do Francie.

Český svéráz na britských ostrovech

Den D nastal 28. října 1998. Společně se mnou bylo připraveno 12 pilotů, že poletí na druhou stranu. Ale já jediný s mým parťákem Jaroslavem Havlátkem jsme odletěli a kanál La Manche úspěšně přeletěli. Jarda po celou dobu letu natáčel. Video z letu najdete na konci tohoto článku.

V té době už jsem měl coby pilot hodně zkušeností a navíc jsem byl i hodně důsledný. Leckdy jsem až Angličany přiváděl do rozpaků. Oni byli hodně ortodoxní, na všechno měli nějaké šablony a postupy.

Snažili se mi radit, ale mě nezajímalo, jak to dělají oni. Mým cílem bylo přeletět na druhou stranu, a když to nepůjde takhle, prostě najdu jiný způsob. Chvílemi ze mě byli až nešťastní, ale drželi mi palce a já si vše udělal po svém.

Podle místních zvyklostí se startuje buď z golfového hřiště, nebo jedné louky. Obojí je asi 20 km od pobřeží. A funguje to tak, že se odstartuje a letí se směrem k pobřeží. Než se balon dostane nad Atlantický oceán, tak má pilot možnost se rozhodnout, jestli se skutečně o přelet pokusí nebo přistane na pobřeží.

Přišlo mi divné a hlavně riskantní přistávat na pobřeží, protože tam nebylo žádné místo. Jeden domek vedle druhého. Na to mi ale Angličané odpověděli, že oni to takto dělají.

Jediný z 12 pilotů

A tak jsem si to udělal po svém a rozhodl se, že poletím rovnou z pláže v městečku Folkestone. Angličané se mě ptali, co budu dělat, když nebude dobrý vítr. A já na to, že poletím jen v případě, kdy bude vítr dobrý. Když nebude, tak prostě nepoletím. Ze zkušeností a závodů už jsem dokázal dobře odhadnout a zhodnotit situaci.

Vzhledem k tomu, že foukal hodně silný vítr, se ostatní piloti rozhodli, že do toho nejdou a nepoletí. Já jsem si ale řekl, že silný vítr musíme zvládnout. Bylo to sice na hranici příručky, ale šel jsem do toho.

Po celou dobu, co jsme se připravovali, foukal při zemi vítr směrem na severovýchod. Jakoby do Švédska. Ale já jsem potřeboval letět na jihovýchod.

Minuty utíkaly, neustále jsem sledoval všechny budíky. Až po dlouhé době se má trpělivost vyplatila. Vítr se otočil. A já se mohl pustit do startu a za pár minut už jsem se svým parťákem vznášel v balonu OK-2021 nad oceánem.

A letí se do Francie

Mým cílem bylo přistát v Calais. Hledal jsem vhodné místo pro přistání a vzhledem k tomu, že před tím hodně pršelo, to bylo složité. Všude byla spousta bahna, se kterým jsem sice počítal, ale všude byla také spousta vody.

Celou dobu letu jsem byl ve spojení s řízením letového provozu na letišti v Calais. A tak mě napadlo, požádat je, jestli bych nemohl přistát na letišti v Calais. Byl to trochu risk, protože na tomto letišti ještě žádný balonář do té doby nepřistál.

Díky jejich zvědavosti jsem měl štěstí. Letový dispečer informoval o mém záměru piloty letadel, kteří mířili na toto letiště. Ti tedy kroužili ve vzduchu a čekali, až já přistanu. A všichni, co byli na letišti, se na mé přistání přišli podívat.

Podařilo se mi manévrovat tak, abych se na letiště dostal a přistál tam. Následoval obrovský potlesk a spousta gratulací.

Na letišti jsme čekali, až přijede náš doprovodný tým. Domluvili jsme se zároveň s personálem letiště, že tam balon necháme a vrátíme se pro něj následující den.

Bujará oslava na trajektu

Při zpáteční cestě trajektem jsme byli plní euforie a navíc rozjetí z mejdanu na letišti, a tak jsme v průběhu platby dělali docela vyrvál. Křičeli jsme a dováděli jako malí kluci, až za námi přišel jeden steward a ptal se, proč jsme tak hluční.

Tak jsme mu to vysvětlili a on za chvíli přišel s nabídkou, že by si s námi kapitán lodi rád připil. Šli jsme tedy do kajuty, kde už na nás čekal kapitál a šampaňské. Po přípitku odešel a nechal nás v kajutě. Až pár dní poté mi došlo, že nás takto elegantně uklidili, abychom na lodi nedělali bordel. :-)

Když jsme dopluli zpět do Anglie, vítr už byl tak silný, že by se letět nedalo. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem mohl odstartovat a prožít tento neopakovatelný zážitek.

Samotný let trval jenom 51 minut. Uletěli jsme 48 km průměrnou rychlostí přes 70 km/hod. Před přistáním se vítr trochu utišil, ale i tak jsme přistávali rychlostí okolo 30 km/hod. Bylo to trošku přes čáru, ale já si věřil, že to dokážu.

S některými piloty, kteří byli v ten den připraveni přeletět kanál La Manche, jsem se později setkal tady u nás, v Čechách, když jsem pořádal balonářský sraz. A tak jsme zavzpomínali na můj přelet kanálu La Manche.

Podívejte se na video z letu.

Můžu popravdě říct, že tento ač krátký let byl jedním z nejkrásnějších zážitků, kterých už mám z létání hezkou řádku.

Ale kdo ví, kam mě ještě vítr zanese... :-)